 |
|
||
| |
|||
|
Středověká hudba
Nejsilnější z nich přicházel z Byzance, kde se promíchala hudba starého Říma, hudba Orientu, Izraele i starého Egypta. Byzantská hudba platila za ztělesnění dokonalosti – měla tradici, byla v mnoha směrech dokonale vycizelovaná a popsaná v mnoha teoretických dílech. Většina hudební teorie se samozřejmě točila kolem hudby liturgické, ale neznamená to, že pro „jinou“ hudbu by neplatila. Byzantská liturgická hudba vyjadřovala estetický ideál. Nepříliš změněnou ji můžeme slyšet v klášterech v Řecku, Sýrii nebo v koptských klášterech v Egyptě. Je velmi dynamická, má svižné metrum a co středoevropana zarazí na první poslech, je intonovaná do zcela jiných tónových soustav. Samozřejmě! Nezná temperované ladění. Používá se ladění modální, které má úplně jinak rozesunuté intervaly a místo naší dvojice stupnic dur – moll, zná 72 tonálních modů, z nichž se 8 používá nejčastěji. Zní překvapivě orientálně. Ale je to pochopitelné – sami Arabové totiž v raném středověku přejali byzantskou hudbu a zatímco estetický ideál západní Evropy prošel dlouhým a občas bouřlivým vývojem, svět islámu středověkou tonalitu uchoval. Pokud jde o liturgickou a typickou „dvorskou“ hudbu, tak do zhruba 13. století mezi námi ještě nebyl velký rozdíl – pak přišla pařížská škola, vícehlas, motet… a západní Evropa udělala kotrmelec hodně daleko. V „lidové“ hudbě to bylo složitější – vlivy Byzance tu byly mnohem slabší a naopak zde žila silná místní tradice. Písemných pramenů o tom všem máme minimum a většinu se musíme domýšlet. Zpívalo se – jako se třeba na Moravě dodnes zpívá – vlastně také v modálních tóninách, i když se jich používalo mnohem méně, používaly se spontánně a všechny nějak vycházely z přirozeného ladění. Tomáš Houška
|
|
|
|
|||
Hudba
středověké Evropy krystalizovala pod mnohými vlivy. Byzanc, galsko-germánský
sever Evropy, židovská hudba... V rámci zjednodušení se také často uvádí dělení
středověké hudby na tři žánrové oblasti – hudbu liturgickou, dvorskou a
„hospodskou“. 
